Dlouhodobá izolace nikomu neprospívá. A ani v případě robůtka Vall-Iho v této novince studia Pixar tomu není jinak. Je na Zemi již několik set let, jediným společníkem je mu šváb a Vall-I si tak musí vystačit se vším, na co narazí a co si budeme povídat, po těch letech se již trochu nudí. Postupem let si Vall-I vypěstoval osobnost, díky které dokáže být zvídavý z nově nalezených věcí a s nadšením poslouchat muzikál Hello Dolly! Tahle dlouhá rutina je nakonec narušena roztomilou „roboticí" Eve, kterou lidé vyslali na Zem, aby zkontrolovala to, jak práce pokračují a zda je naše planeta opětovného obydlení schopná. Vall-I se s Eve přirozeně setká a díky tomu se naučí další emoci, kterou do té doby neznal - lásku.
Studio Pixar má unikátní postavení mezi animátorskými studii. Každý nový snímek je napjatě očekáván, každý se dočká kladného přijetí a zpravidla nechybí i boj v Oscarovém klání. I Vall-I tyto ambice má a jak už bývá i Pixaru zvykem, provází snímek chvála a nadšení. V tomto případě je však třeba ostražitosti. Vall-I se stejně jako přeceněný oscarák Happy Feet totiž veze na vlně ekologického poselství, které se sice vyjadřuje ke správným věcem, činí tak však poměrně neobratně. Ale vezměme to hezky popořadě. První půlhodinku má Vall-I skutečně našlápnuto na nejlepší scifi animák všech dob. Hlavní hrdina je neskutečně roztomilý a s přehledem si získá lásku všech diváků (tedy nejen těch s mateřskými instinkty). Gagy jsou jak z klasických grotesek a díky absenci dialogu dokonale fungují. A animace, ta je jednoduše neuvěřitelná. Pixar skutečně nemá konkurenci a kdyby měl někdo zpracovat 3D animovaný fotorealistický snímek, měli by to spáchat právě Pixaři. Jenže po půl hodince opouštíme zemi a domeček z karet se začne sypat.
Růžky začnou vystrkovat první slabiny. Ne že by snad tvůrci úplně ztratili půdu pod nohama - přeci jen jsou skupinkou profesionálů, jejichž i poloviční nasazení výrazně převyšuje jiné. Podobně jako u (svého času značně nadhodnocených) Aut se tu však nedostává silné dějové linie. Vall-I je slepencem nejrůznějších jiných filmů, přičemž ovšem na rozdíl od Aut je v něm i minimum humoru. V úvodu to sice vypadá nadějne, neboť tvůrci nabízí řadu povedených skečů, posléze se ale přeřadí na naprosto tuctový rodinný film s poselstvím a s minimem invenční výplně. "Pouhý" rodinný film samozřejmě nikomu neublíží, ale když jsme za podobné „laciné" výpady kdysi peskovali studio Disney pro jejich tuctové 2D animáky, nevidím důvod, proč nadržovat Pixaru jen kvůli 3D kabátku. Je smutným faktem, že tradiční animovaný předskokan je tentokrát mnohem vtipnější, než celý Vall-I.
Je třeba jedním dechem dodat, že jsou v Pixaru dostatečně opatrní na to, aby nenatočili snímek určený výhradně dětem a díky nádherné výpravě má tak dospělý divák prakticky pořád co dělat (rozhodně je tu několik scén, které patří k těm nejhezčím, co jsem ve scifi žánru viděl). Problém Vall-I je v tom, že je natočen dětskou optikou, pokud mluvíme o výrazových prostředcích, využívá k tomu však dospělé propriety. V zásadě si nejsem úplně jistý, jestli jde o vhodný snímek pro děti, protože nabízí určité otázky a záběry, které zkrátka nemohou v dětské mysli způsobit nic dobrého. Na druhou stranu je tu řada čitelných emocí, postavených na naprosto nejzákladnějších principech, které spolehlivě promlouvají k těm nejmenším, tak ke starším divákům (u těch je pak vše závislé na tom, zda je ovládne jejich rýpavé já při vstřebávání agitačního přesahu a neustálého moralizování).
Vall-I není tak dramaturgicky roztříštěný, jako výše zmíněné Happy Feet. Není ani tak schématický a nudný, aby se skutečně zařadil po bok laciných 2D Disneyovek, které v novém tisíciletí nasazovalo studio do kin. Jednoznačně mu však chybí lepší vyvážení, silnější děj (pořád to působí jen jako natažený kraťas) a především pak ujasnění si, kým jsem, co chci říct a komu to chci říct. Střed tu nevyšel, úvodní humorné nakopnutí vyšumí do prázdna a finále se zas ztratí v nedostatku nadhledu. Je to nadprůměrný animák? Ano. Je to nejslabší Pixar? Bohužel taktéž.